Rudolf Medňanský

Rozhovor s Rudolfem Medňanským

SDO: Milý Rudo. Ráda bych tě představila veřejnosti... Jsi mladý a velmi talentovaný tenor. Mohl bys nám říci, jak jsi se dostal ke zpěvu?
Ruda: Nejdříve bych chtěl popřát všem fanouškům SDO a mým kolegům hezký den. Zpívání mě provází po celý můj život, pocházím sice z nehudební rodiny, ale už od malička mi doma zpívávala maminka a hlavně babička, která byla velice talentovaná. Měla možnost studovat na konzervatoři, ale díky své mladistvé nerozvážnosti se této příležitosti vzdala. Také docházela do ochotnického divadelního spolku, s kterým roku 1950 uvedli mimo jiné i operetu Perly panny Serafínky . Ve třech letech jsem díky babičce uměl spoustu dětských a lidových písniček a s nástupem do první třídy jsem začal navštěvovat dětský pěvecký sbor a hru na housle na ZUŠ. Ve 12 letech jsem úspěšně zvládl konkurz na roli malého Broučka v opeře Broučci Ladislava Matějky, kterou připravovalo dětské operní studio pod vedením Lenky Živocké a Jiřího Halamy (později i Terezky Kavecké Zde jsem se setkal poprvé s operou a i s některými současnými kolegy Kmotříčkem Daliborem hrdou a s Kmotřenkou Šárkou Maršálovou. Tehdy jsem si začal uvědomovat, že bych se chtěl zpívání a divadlu věnovat i v dospělosti. Pak ale přišla mutace, a tak jsem nastoupil na stavební průmyslovku. Po maturitě se hlas ustálil a byl jsem přijat ke studiu na konzervatoři. V současnosti jsem studentem čtvrtého ročníku sólového zpěvu na Hudební fakultě Ostravské univerzity v Ostravě.

SDO: Působil jsi ve sboru v NDM. Proč jsi odešel do SDO?
Ruda: Hlavním důvodem mého odchodu z NDM byl pracovní poměr na půl úvazku, který nemohl být navýšen z kapacitních důvodů. Kdyby mi tenkrát nepomáhal tatínek a nechodil jsem na brigády jako číšník, asi bych to finančně nezvládal. SDO mi dala příležitost celého úvazku a já se mohl postavit na vlastní nohy.

SDO: Jsi tu krátce a už se objevuješ v druhooborových rolích, nejen v operetách, ale i v opeře. Vidím na tobě, že si role nesmírně užíváš. Máš nějaký pěvecký vzor....
Ruda: Chtěl bych poděkovat, že v našem divadle dostávám krásné sólové příležitosti. Je to takový dárek navíc. Vedle sborového partu si mohu vyzkoušet také, jaké je to být sólistou. Učím se zvládat trému, jevištní mluvu a zpěv - aby mě šlo slyšet a bylo mi rozumět, a také pracuji s hereckou rolí. V nově nastudované inscenaci Hledám děvče na Boogie Woogie mám tu příležitost si dokonce sólově zatančit, coby číšník Alois s představitelkou Marcely. V každé roli se snažím co nejlépe zúročit vše, co jsem se doposud naučil. Máš pravdu, člověk neví, co bude zítra, a proto se snažím si každou roli užívat. Pěveckých vzorů mám mnoho, ale asi nejvíce obdivuji tenora Juana Diega Floréze.

SDO: Jaký je tvůj sen? Chtěl by ses stát sólistou? Sníš o nějaké roli?
Ruda: Mým snem je naučit se zpívat tak, abych byl se svým výkonem alespoň přiměřeně spokojený (se smíchem), jak ve sboru tak i sólově, ale to asi nebudu nikdy. Jsem trochu náročný, a i když převážně stojím nohama na zemi, tak někdy zase sním a lítám v oblacích, ale to asi každý. Musím se toho ještě spoustu naučit a pak uvidíme, tenorům to trvá trochu déle. Z vysněných rolí bych jmenoval Cyrana z Bergeracu Franca Alfana a Werhera Julesse Masseneta, ale tyto role jsou opravdu velmi technicky náročné, tak budu snít velice dlouho, možná stále.

SDO: Jaký styl muziky posloucháš? Zajdeš si někdy na Karaoke?... Pokud ano, co si zazpíváš nejraději?
Ruda: Mám rád hudbu, která dává smysl a je harmonicky a melodicky bohatá. Někdy mě baví alternativní a barevně zajímavá hudba, jindy mě zaujme text nějaké písně. Jsou-li splněna tato kritéria, líbí se mi hudba jakéhokoliv žánru. Mou zálibou je při jízdě autem, když jedu sám, ladění rádia a hledání hezké hudby nebo písničky. Na karaoke jsem chodíval dříve, ale zřídka a rád jsem zpíval My way Franca Sinatry nebo dueta se spolužačkami např. Hříšný tanec, Tam za vodou, Kde jsi včera byl ..

SDO: Co příroda,zvířata? Vlastníš nějakého domácího mazlíčka?
Ruda: Mám rád procházky v přírodě, na které mám ale velmi málo času. Dovolenou bych chtěl trávit na horách nebo u moře. Mám pejska a kočku. Doma pěstuji pokojové rostliny a nejvíc orchideje - mám jich šest, na kterých jsou ale pouze listy. Teď, po dvou letech, mi konečně jedna pustila stonek a snad i vykvete. Snažím se přírodě pomáhat a zodpovědně třídím odpad.

SDO: Představ si, že jsi se dnes dozvěděl, že jsi zdědil několik desítek miliónů. Co by jsi udělal s penězi?
Ruda: Hodně peněz jsem nikdy neměl a ani o nich nesnil. Obdivuji lidi, kteří si je dokázali vydělat poctivou prací. Dokáží nám život ulehčit, ale i zkomplikovat. Mrzí mě, že spousta lidí nemá ani tolik, aby se do sytosti najedla. Pokud bych jich měl dostatek, určitě bych se snažil pomoci těm, kteří si je ještě nemohou vydělat, hlavně dětem.

SDO: Mám pocit, že jsi velmi klidný člověk. Umíš se někdy doopravdy naštvat? Co tě dokáže doopravdy rozčílit?...
Ruda: Víc než rozčílit, mě umí spíš něco vystresovat. Jsem k sobě velmi kritický a často přemýšlím, co jsem měl udělat tak či onak. Naštvaný pak bývám nejčastěji na sebe, u ostatních lidí jim jejich chyby odpouštím snadněji, mám pro ně větší pochopení, než sám pro sebe. Vím, že to asi není zcela správné, protože bychom měli mít rádi sami sebe, ale stále se to učím. K opravdovému rozčílení mi někdy stačí poslouchat, co se děje kolem nás, jak si lidé dokáží ubližovat, jak si neváží přírody apod. Doufám, že se to někdy změní k lepšímu.

SDO: Co si představíš pod slovy:
C3 - vzlet do výšin.
Cura - José.
Vincero - zvítězím aneb nikdo nespí.
Moře - pamět světa.
Černá - temnota.
Úhlopříčka - života, to co bylo a to co bude.