Roman Cimbál

Rozhovor s Romanem Cimbálem (člen operního sboru)

SDO: Romane ráda bych navázala na rozhovor tvého kolegy a kamaráda Honzy Bednáře... Možná už tušíš, ale jistě mi, velmi podobné otázky, odpustíš... Honza prozradil, že v SDO začínal v technice... mám pocit, že to je jedna z věcí, která vás spojuje... je to tak?
Roman: Ahoj , ano, začínal jsem v divadle jako kulisák, byla to pro mě moc krásná doba a určitě je to jedna z věcí, která nás s Honzou spojuje, přesto že jsme se v technice minuli. Mám pocit, že víc než to nás spojuje Honzův smysl pro humor a asi úplně nejvíce to, že jsme naprosto odlišní téměř ve všem a tím se vzájemně doplňujeme. Taky proto spolu už roky dokážeme společně bydlet na všech zahraničních zájezdech, kterých je každý rok spousta a ponorka se zatím nikdy nedostavila... Honza je fajn kamarád

SDO: A jak jsi se tedy dostal ke zpěvu?
Roman: Zpíval jsem od malička, jako spousta lidí, později jsem se začal doprovázet na kytaru, psát vlastní písničky a žít sen, že se jednou možná stanu novým Jarkem Nohavicou, Karlem Krylem, nebo někým takovým, kdo báseň zabalí do několika slok a refrénu a tím pak rozbuší srdce posluchačů a nabudí v nich ten krásný pocit, že svět má ještě jiný rozměr, než ten, který lze uchopit rukou... V době, kdy jsem pracoval v divadle jako jevištní technik, fungoval ještě divadelní klub a tam jsme po nějaké operní premiéře, společně slavili a zpívali. Někteří kolegové mě popichovali, že bych měl zkusit předzpívat před konkurzní komisí operního sboru... když jsem po nějakém čase zjistil, že to myslí vážně, využil jsem nabídky jednoho tehdy ještě budoucího kolegy, který mi později nabídl pomoc a začal mě intenzivně několik měsíců na konkurz připravovat. Zní to jako pohádka, ale povedlo se a já mám tu čest stát po boku svých skvělých kolegů už téměř 20 let...

SDO: Baví tě stále tvá práce?
Roman: To slovo práce se mi tady nějak nehodí... teď vůbec nechci snižovat náročnost tohoto povolání, které sebou nese spoustu úskalí, která ty sama dobře znáš... Já to vnímám jako veliký dar a příležitost... děkuji za každý den, který jsem v divadle mohl prožít a mít možnost pokoušet se o dobrý výsledek často si pokládám otázku, jestli si vůbec zasloužím žít tak krásný život...

SDO: Co divadelní osobnosti? Máš na někoho vyjímečné vzpomínky? Nebo je někdo, koho si v divadle, profesně či lidsky vážíš?
Roman: Divadlo je krásné i v tom smyslu, že je to velký kolektiv lidí, ve kterém se často objevují nové a nové tváře... je to moc inspirativní prostředí, protože každý z těch lidí sem přinese kus své vlastní osobnosti a nějaké vnitřní filozofie... Já osobně si lidsky kromě dalších velmi vážím svého kolegy a dlouholetého kamaráda Standy Beneše, který mě za tu spoustu let vnitřně velmi obohatil... je to můj velmi zdatný jak bych to nazval... spolu diskutér Je to člověk, který mě dokáže upozornit na mé lidské i profesní nedostatky a toho si vážím. Díky našemu přátelství a nekonečným rozhovorům, se také ve mě mnohem silněji upevnila, nebo možná spíš stala srozumitelnější víra v Boha a to je základní věc v lidském vnímání.

SDO: Jaké jsou sborové zkoušky? Určitě to není pořád "med".....prozradíš nějaké slabiny, které vás provází ve zkouškovém období?
Roman: Slabiny? No nic na světě není jen růžové stává se, že při nastudování velkých oper zkoušíme často jen v základní sestavě bez externích spolupracovníků což není jednoduché... např: Nabucco potom třeba vyzní jako fraška...

SDO: Nejen Honza, ale i ty se objevuješ na jevišti v malých i středně velkých rolích. Zeptám se tě stejně, jako Honzy... kdyby přišla nabídka stát se sólistou... váhal by jsi?
Roman: Vyhovuje mi ta pestrost, zpívat ve sboru objevit se občas v sólové roli někdy se kutálet po jevišti v baletu jako hrouda hlíny, nebo třeba stát po boku kolegů z činohry a mluvit řečí Sakespeara... Nějak mám pocit, že je v mém případě lépe jít po malých krůčcích, ale za to s pocitem, že se pohybuji směrem dopředu... odpověď tedy zní "váhal"

SDO: Jaký je rozdíl zkoušet v opeře a činohře?
Roman: V činohře je určitě mnohem důkladnější práce s textem i když i v opeře se objevují režiséři, kteří jsou v tomto velmi důslední... Je to mnohem komornější prostředí a hlavně nemusíš dávat pozor na dirigenta... Každý je tam více sám za sebe a musím říct, že jsem za tu spolupráci rád a je to vždycky dobrá zkušenost...

SDO: Máš malého synka... co bys mu řekl, kdyby za tebou přišel a řekl: " tati já chci taky zpívat v divadle jako ty"...
Roman: Řekl bych: Matyášku, miluji Tě a budu se snažit pomáhat Ti plnit Tvé sny, aby jsi byl šťastný, od toho tady přece jsem

SDO: Máš pro něco slabost?
Roman: Ano, pro krásné ženské oči.

SDO: Jenom?...
Roman: Napsal jsem "oči, ale dejme tomu, že je toho víc..."

SDO: Co si představíš pod slovy:
(1) kytara - něco hezkého, co doufám ještě nemizí...
(2) král - momentálně Lear
(3) taktovka - pozor
(4) MS hokej 2014 - napětí
SDO: Jak se ti líbil výsledek?
Roman: je fajn, že kluci s tím titulem chtějí počkat až na příští rok, kdy se bude hrát v Praze a Ostravě...
(5) žemlovka - domov
SDO: Chceš mi říct, že máš žemlovku rád? Většina můžu, co znám, ji nesnáší...
Roman: Mám rád sladkosti... večer si dám pivo a zajídám to čokoládou.
(6) koruna - oblouček s tečkou, na něm sedí král a v ruce drží minci...
SDO: A co Koruna jako restaurace?
Roman: Dávám přednost IBERII...
(7) cimbál - ten sedí až pod tím vším...

Romane děkujeme ti za rozhovor.