Jan Bednář

Rozhovor s Honzou Bednářem (člen operního sboru)

SDO: Milý Honzo, začnu tak, jak většinu rozhovorů... mohl bys nám prozradit, jak jsi se vůbec dostal k divadlu a ke zpěvu? Mám pocit, že jsi pracoval i v technice... co je na tom pravdy?
Honza: K divadlu jsem se dostal pěšky, protože jsme tehdy bydleli nad Baťou, ale profesně jsem lásku k divadlu získal od taťky, který v SDO dlouhá léta hrál v orchestru na lesní roh. V 17 jsem si divadlo, operu i klasiku zamiloval natolik, že nebylo cesty zpět. Jednou, když jsem jel s taťkou do ostravské operety, kde také hrával, mi pan dirigent Škarohlíd, který s námi seděl v autě, řekl ať svou vášeň ukojím zpěvem a doporučil k paní Smolkové na hodiny zpěvu. Po maturitě na technické škole, za stálého navštěvování hodin zpěvu, mi přišlo vhod pracovat v technice jako kulisák a osahat si divadlo od "podlahy". Když se uvolnilo místo v operním sboru, nezbývalo než udělat ten smělý krok a sebrat všechnu odvahu a přihlásit se na konkurz. Bylo to 9.4.1998 na moje 21. narozeniny. Spíše drzost než odvaha se vyplatila a byl jsem přijat. Takže krom jedné sezony (ND Brno), bude za chvíli končit moje 17. sezona.

SDO: Už jsi u divadla nějaký ten pátek... Měnil by jsi? Pokud ano, tak za co a proč?
Honza: Upřímně řečeno nevím. Každý z nás prožívá krize, syndromy vyhoření, pocity zklamání s odcházejícími ideály o divadle ale asi ne, snad jen pozici v divadle... Před pár lety pokus o dezerci do orchestru, hrál jsem na trombon, studoval na Janáčkově konzervatoři ale nějak to nevyšlo... Ale určitě (být mi 20) bych se ubíral více směry, jeden z těch směrů by byly IT, webdesign, programátorství atd. A proč? Moc mě to baví a je to mnohem mnohem lépe honorováno.

SDO: Jde ti snad o peníze?...
Honza: Mi ani tak ne, ale těm lidem v obchodech, restauracích, dopravních prostředcích atd. strašně!

SDO: Je nějaká divadelní osobnost kterou jsi byl okouzlen profesně, či lidsky a rád na ni vzpomínáš?
Honza: Určitě brněnský pan sbormistr Josef Pančík, bývalí sólisté SDO pan Vladimír Němec, Evžen Trupar, Kateřina Hájovská, a samozřejmě jsem dlouhá léta okouzlován jak profesně, tak lidsky mým kolegou a velikým kamarádem Romanem Cimbálem!

SDO: Můžeš prozradit, co tě na Romanovi tak profesně a lidsky okouzluje?...
Honza: protože se chová v každé situaci profesionálně, nic ho nerozhodí, udržuje si nadhled, sype z rukávu argumenty, které vždy sedí, že má zdravý selský rozum, je to chlapák typu James Bond, skvěle zpívá, mluvený projev na jevišti má hlavu a patu a že má trpělivost poslouchat moje "blbé kecy" na zájezdech... P.S. jsem hetero...

SDO: Co máš na divadle rád a je něco, co naopak "NEMUSÍŠ"?
Honza: Mám rád: profesionalitu, kumšt, smích diváků, potlesky ve stoje, vůni divadla, že si člověk nepřipadá jako v zaměstnání a že jsou lidi "od divadla" tak správně střelení! Nemusím: hysterii, křik dirigentů, režisérů a choreografů, , že ne každý je soudný, občasnou neupřímnost, intriky atd. Ale to jsou neduhy asi v každém zaměstnání...

SDO: Máš zkušenosti nejen ve sboru, ale objevuješ se na jevišti i sólově. Kdyby přišla nabídka stát se sólistou opery, vzal by jsi ji, nebo by jsi ji odmítl a proč?
Honza: Ona asi nepřijde, takže se bavíme teoreticky ale bral bych ji. Trému už mám minimální a jsem rád, když můžu být sám za sebe- zkazím to já, slíznu to já a naopak. Mám totiž blbou vlastnost, že si veškeré výtky vůči sboru beru na sebe, jsem takový hromosvod blesků. A pak se tím trápím i když jsem v tom třeba nevinně... (ne, že bych byl neomylný... )

SDO: Určitě se na mne nebudeš zlobit, když se tě zeptám, jak jsi docílil toho, že jsi tak výrazně shodil přebytečná kila... vypadáš výborně a stal se z tebe úplně jiný člověk.
Honza: Děkuji za kompliment! Sám to nechápu, když se řekne: shodil 60 kg, tak to zní hrůzostrašně ale přišla jedna kolegyně a uživatelka Liána Vinklárková a řekla: budeme hubnout. A začala mi nosit kalorické tabulky, různé tiskové materiály ohledně hubnutí atd. Tak jsem si řekl jdu do toho! Jelikož už pode mnou praskly 3 kancelářská křesla, jedna postel, v autobusech na zájezdech jsem musel sedět sám, čísla velikostí mých svršků dosahovaly nechutných hodnot a přes břicho jsem neviděl kam šlapu- nebylo vyhnutí...

SDO: Jaké jsou tvé koníčky? Kam si rád zajdeš ve volném čase?
Honza: Koníčky... kolo, počítač (tvorba webových stránek, fotomontáže, úpravy fotografií), některé mé koníčky zanikly změnou stravovacích návyků... A kam si rád zajdu? Rád si zajdu do bankomatu, když je po výplatě, na oběd s kolegyněmi a tak...

SDO: Chodíš do bankomatu často? Stojí ta výplata za to?
Honza: Rád bych tam chodil častěji a však ty víš za co stojí...

SDO: Co tě přimělo k tomu, že jsi vytvořil webové stránky vašeho sboru? Byl to tvůj nápad, nebo nápad vás všech? (www.opernisborsd.cz)
Honza: Když žiješ sama v 17 metrech čtverečních a máš doma jen televizi a počítač u kterého je jediná židle v cimře, tak tě napadají různé "píp"... jako třeba stránky sboru!
SDO: Honzo ještě nikdy jsem nemusela dělat cenzuru... tady jsem musela...

SDO: Co si představíš pod slovy:
atomizér - pěkné huleníčko
SDO: není lepší cigareta? - není: nesmrdím, nekašlu, do bankomatu bych chodil častěji, ale odcházel rychleji a nemohl bych hulit na svém místečku u vrátnice!
fotoaparát - Canon a že jsem ho neměl prodávat
akt - krásné ženské tělo
bůček - to mi nic neříká... ale jo! Tak se jmenoval spolužák na základce.
koruna - oběd
SDO: A co koruna v hudebním zápisu? - nic proti ní nemám, ale na oběd radši zajdu do Koruny...
cimbál - Roman
SDO: Nemáš snad rád cimbálovou muziku?
Já jen, že už podruhé zmiňuješ Romana? - Cimbál má muziku?

Honzo děkujeme za rozhovor a přejeme ti, aby tvá "cigareta" nikdy neuhasla...